Verdammtes -N

Skloňování podstatných či přídavných jmen dokáže potrápit i velmi pokročilé studenty. Vyznat se v rozličných koncovkách se někdy zdá být až nemožné.
Jedna z nejčastěji přidávaných koncovek je -(e)n. Téhle “zatrolené” koncovce se dnes podíváme na zoubek.

Na začátek článku si ukážeme několik příkladů použití podstatných jmen, v nichž se vyskytuje na konci -n.

Hast du den Jungen gesehen? ^*1
Anfänge können vielversprechend sein, aber die Enden! ^*2
Es sind keine freien Wohnungen in unserem Viertel. ^*3
Willst du wirklich bei diesen Leuten übernachten? ^*4
Das Essen war köstlich.  ^*5

V každém z příkladů je -n na konci z jiného důvodu (u posledního příkladu dokonce nejde o koncovku, -n je součástí kmene).

Pojďme se podívat na všechny možnosti, kdy se -n přidává i na případy, kdy se naopak vůbec nepoužije.

a) Všude – slabé skloňování

Substantiva, která se skloňují tzv. slabě, přidávají -n či -en všude, kromě 1. pádu singuláru.

Do této kategorie patří především podstatná jména rodu mužského končící v základním tvaru na -e nebo zakončená dvěma souhláskami, např. der Held ^*6, der Mensch ^*7, der Narr ^*8, der Spatz ^*9, ale i třeba der Bär ^*10.

Nejzáludnější je slovo der Herr ^*11, které přidává -n v singuláru, ale -en v plurálu.

Sag bloß dem Franzosen, wir verstehen ihn nicht! ^*12
Im Namen des Gesetzes nehme ich Sie fest. ^*13
Sie will dieses Zimmer einem Studenten vermieten. ^*14
Ich werde das meinem Kollegen übermitteln.  ^*15

U těchto slov musíme z kontextu poznat, zda se jedná o jednotné či množné číslo, protože vypadají stejně.
Podobně to ale funguje i u jiných podstatných jmen, která mají tvar singuláru a plurálu totožný.

b) Všechny pády plurálu

V druhé kategorii jsou podstatná jména (až na výjimky rodu ženského), která přidávají -n nebo -en jen v plurálu (ke všem pádům).

Er mag seine Schwestern sehr. ^*16
Meine Tochter liebt Spinnen. ^*17
Sind in der Tschechischen Republik gute Schulen? ^*18
Ich will keine Versprechen oder Entschuldigungen mehr hören.  ^*19

Všimněte si např. slova Versprechen v poslední větě – zde se sice jedná o plurál, ale -n je už v základu slova (v singuláru), není přidané.

c) Pouze dativ plurálu

Ještě méně koncovek přidává třetí kategorie (drtivá většina substantiv), kde najdeme -n pouze ve 3. pádě množného čísla.

Die Kinder bekommen Geschenke von ihren Vätern und Müttern. ^*20
Väter und Mütter haben Geschenke von ihren Kindern bekommen. ^*21
Sie sprach zu ihren Brüdern. ^*22
Es war nichts an den Wänden. ^*23
Was hatte er in seinen Händen?  ^*24

d) Zcela bez koncovky

Existují i slova, která -n nepřibírají vůbec. Jde o

1) slova končí samohláskou (s výjimkou -e)
2) slova přejatá z francouzštiny či angličtiny
3) zkratky

Fahren wir mit unseren Autos oder mit dem Bus? ^*25
Die Blumen geben Sie bitte euern Omas und Opas. ^*26
Sind die Preise identisch in allen Hotels? ^*27
Die Firma hat ein komisches Logo an ihren LKWs.  ^*28

e) -n není koncovka

Nakonec tu máme samozřejmě i slova, která končí na -n či -en v základním tvaru (1. pádě singuláru) a nejedná se tedy u nich o koncovky.

Er lag regungslos auf dem Boden. ^*29
Er hat gezeigt, dass er noch nicht zum alten Eisen gehört. ^*30
Das Schiff ist aus dem Hafen ausgelaufen.  ^*31

Závěr

Jak vidíte, i ta “zatracená” koncovka -n není nakonec žádná věda. V sérii testů si toto téma můžete ještě důkladně procvičit:
Test: Verdammtes -N #1
Test: Verdammtes -N #2