Osobní zájmena
Německá osobní zájmena vidíme v přehledné tabulce níže:
| osoba | jednotné číslo | množné číslo |
|---|---|---|
| 1. | ich /ɪç/   |
wir /viːɐ̯/ |
| 2. | du /duː/ |
ihr /iːɐ̯/ |
| 3. | er /eːɐ̯/ |
sie /ziː/ |
| sie /ziː/ |
||
| es /ɛs/ |
||
| Sie /ziː/ |
||
Tykání
Pokud někomu v němčině tykáme, použijeme zájmeno
du .
Du bist so klug!
Wo bist du?
Mluvíme-li k více osobám, kterým tykáme (např. kamarádi, děti
apod.), použijem zájmeno ihr :
Lebt ihr hier?
Ihr seid dumme Hunde!
Vykání
Složitější je to s vykáním. Jak jste si možná
všimli, vykání je zařazeno do třetí osoby množného
čísla (Sie – psáno vždy
s velkým S).
V němčině si totiž lidé místo vykání vlastně
onikají.
Haben Sie Zeit, Herr Schmidt?
Wo leben Sie, Frau Kohn?
Zájmeno Sie použijeme ale i v případě, že mluvíme k více osobám, kterým vykáme:
Meine Damen und Herren, kommen Sie bitte mit mir.
Shrnutí
Českému oslovení “VY” tedy odpovídá buď druhá osoba množného čísla (vy všichni), nebo třetí osoba množného čísla (Vy, když někomu vykáme).
Ihr seid zu Hause.
Sie sind zu Hause.
Moderní angličtina nerozlišuje tykání a vykání, používá pro obojí
zájmeno you.
Pozor, píšeme ho vždy s malým písmenem – neexistuje tedy žádné
Vy = You!
Více najdete v sekci pro začátečníky či v článku o psaní velkých písmen.
Podobnost některých německých a anglických osobních zájmen je více
či méně zřejmá:
ich → I
du → thou (ve starší angličtině)
sie → she
wir → we
