Osobní zájmena

Německá osobní zájmena vidíme v přehledné tabulce níže:

osoba	jednotné číslo	množné číslo
1.	ich /ɪç/  *1	wir /viːɐ̯/  *2
2.	du /duː/  *3	ihr /iːɐ̯/  *4
3.	er /eːɐ̯/  *5	sie /ziː/  *6
	sie /ziː/  *7
	es /ɛs/  *8
		Sie /ziː/  *9

Tykání

Pokud někomu v němčině tykáme, použijeme zájmeno du ^*10.

Du bist so klug! ^*11
Kennst du ihn? ^*12
Wo bist du? ^*13
Ich gehe einkaufen. Kommst du mit?  ^*14

Mluvíme-li k více osobám, kterým tykáme (např. kamarádi, děti apod.), použijem zájmeno ihr ^*15:

Lebt ihr hier? ^*16
Ihr seid dumme Hunde! ^*17
Kommt ihr am Wochenende? ^*18
Was denkt ihr? Ist es gut?  ^*19

Vykání

Složitější je to s vykáním. Jak jste si možná všimli, vykání je zařazeno do třetí osoby množného čísla (Sie – psáno vždy s velkým S).
V němčině si totiž lidé místo vykání vlastně onikají.

Haben Sie Zeit, Herr Schmidt? ^*20
Wo leben Sie, Frau Kohn? ^*21
Danke, Sie sind sehr nett!  ^*22

Zájmeno Sie použijeme ale i v případě, že mluvíme k více osobám, kterým vykáme:

Meine Damen und Herren, kommen Sie bitte mit mir. ^*23
Was denken Sie? Können wir anfangen? ^*24
Liebe Professorinnen und Professoren! Wir haben eine Überraschung für Sie!  ^*25

Shrnutí

Českému oslovení “VY” tedy odpovídá buď druhá osoba množného čísla (vy všichni), nebo třetí osoba množného čísla (Vy, když někomu vykáme).

Ihr seid zu Hause. ^*26
Sie sind zu Hause.  ^*27

Moderní angličtina nerozlišuje tykání a vykání, používá pro obojí zájmeno you.
Pozor, píšeme ho vždy s malým písmenem – neexistuje tedy žádné Vy = You!

Více najdete v sekci pro začátečníky či v článku o psaní velkých písmen.

Podobnost některých německých a anglických osobních zájmen je více či méně zřejmá:
ich → I
du → thou (ve starší angličtině)
sie → she
wir → we